22. listopad 2019

Německo vybírá nové letouny. V sázce je i jeho emancipace

df 9. říjen 2019 474 0

Německo stojí před rozhodnutím, které může mít zásadní politické důsledky. Hledání náhrady za dosluhující Tornada se ukázalo jako zapeklitý a mimořádně citlivý problém, nicméně čas definitivního výběru ze dvou horkých kandidátů se kvapem blíží.

Luftwaffe hledá náhradu za více než stovku letounů PanaviaTornado. Tři čtvrtiny z jejich současného stavu tvoří úderná verze IDS, zbytek pak specializovaná verze ECR pro elektronický boj, vzdušný průzkum a potlačení protivzdušné obrany (SEAD).

Německo poptává celkem devadesát nových letounů. Jejich potenciální dodavatele oslovilo v loňském roce.

Kandidáti byli zpočátku čtyři: F-15GA (German Advanced), F/A-18E/F Super Hornet, F-35 Lightning II a Eurofighter Typhoon.

Překvapením bylo už to, že Berlín nevpustil do užšího výběru favorita, letoun F-35, u kterého byla mediálně vyzdvihována jak jeho koncepce primárně úderného stroje, tak zejména stealth vlastnosti, vhodné pro plnění SEAD misí.

Už zde do výběru promluvila politika. Coby hlavní argument zazníval fakt, že Německo by výběrem stealth letounu oslabilo důvody (a tím politickou podporu) pro vývoj „evropského“, přesněji francouzko-něměcko-španělského letounu NGF (New Generation Fighter).

Hlavními kontraktory jsou Dassault Aviation a Airbus Defence and Space, kteří nový projekt usilovně prosazují s výhledem náhrady programů Dassault Rafale a Eurofighter Typhoon v portfoliu klíčových evropských letecko-zbrojních koncernů.

Do užšího výběru nástupce Tornad tak postoupily jen Super Hornet a Eurofighter, jejichž výrobci (a na ně napojené vlivové skupiny) spolu už nyní svádí tichou, ale intenzivní bitvu. Vítěz by mohl být oznámen v příštím roce, do té doby se ale ještě mnohokrát „properou“ veškerá jejich pro a proti, některá z nich politicky velmi citlivá.

Pro Eurofighter hovoří zejména jeho původ, který je z velké části německý. Podle Airbusu může výběr tohoto letounu usnadnit přechod evropských firem k vývoji a výrobě NGF.

Takové rozhodnutí by zároveň znamenalo podpořit evropský průmysl v čase, kdy se nad ním stahují mračna možné americko-evropské obchodní války: její první výstřely míří právě na zmíněného leteckého výrobce v oblasti civilních letadel.

Bez větších diskusí je fakt, že výběr „Taifunů“ by byl logický i s ohledem na logistiku, výcvik pilotů a další faktory – do příchodu NGF někdy na prahu 40. let by totiž Luftwaffe provozovalo de facto jen jeden typ bojového letounu.

S ohledem na specifikace by však byl nezbytný vývoj některých komponentů a jejich integrace se systémy letounu.

A zde je aktuálně jednoznačně výhoda na straně Super Hornetů. Zejména pokud jde o roli SEAD, je americký letoun dále než evropský: část Boeingem nabídnutých letounů totiž odpovídá specializovanému standardu EA-18G Growler, který se jeví jako velmi vhodná náhrada za Tornada ECR.

Především by však v případě Super Hornetu byla mnohem rychlejší certifikace k nesení a použití jaderných zbraní, což se od náhrady Tornad očekává.

Řeč je o roli Německa v rámci konceptu Nuclear sharing (doslova „jaderné sdílení“), kdy pověřené nejaderné členské země aliance mohou své letouny využít coby nosiče jaderných zbraní – jejích případné použití ovšem zůstává pod kontrolou Spojených států stejně jako samotné vlastnictví těchto zbraní.

V případě Eurofighteru může být certifikace poměrně zdlouhavou záležitostí: podle expertů může trvat o tři až pět roků déle než u amerického konkurenta, kde je možná prakticky okamžitě. 

A právě zde je největší kámen úrazu. Samotná eventualita použití amerických jaderných zbraní německými letouny budí v SRN kontroverze a je nepopulární v části tamního politického spektra. V Německu se tak už v souvislosti s výběrem nového letounu vedou diskuse o tom, zda země vůbec potřebuje tuto kapacitu.

Přemíru tlaků v záležitosti náhrady Tornad mohou ilustrovat úvahy o rozdělení zakázky mezi výrobce Eurofighteru a Super Hornetu. Taková eventualita údajně zazněla na německém ministerstvu obrany, avšak z logických důvodů byla opuštěna.

Pokud se nestane nic nepředpokládaného, vítěz bude nakonec jen jeden. Jeho výběr však odhalí mnohem víc než jen schopnost letounu splnit zadané specifikace.

df

Ilustrační foto: Flickr.com

Líbil se Vám tento článek? Ohodnoťte jej
(2 hlasování)
Naposledy změněno: středa, 09 říjen 2019 23:51

Napsat komentář

Věříme, že naši čtenáři jsou inteligentní, kultivovaní a lidsky slušní. Že se neuchýlí k používání vulgarit, k vzájemnému napadání a urážení. Že budou vždy věcní a přispějí k debatě, která bude pro všechny příjemná, zajímavá a informativní. HTML kód není povolen.

Nejčtenější

Partneři


Další fotografie

Fotonáhled článků

Emiráty o F-35 nejednají. Zajímají se o stíhačky a technologie z Ruska

Rusko dostane náhradu za Mistraly. Nové lodě budou větší

NGF: Evropská stíhačka, nebo spíš francouzský černý kůň?

Média: F-35 neměly šanci dohnat Tu-160

Su-35: Měnič hry (nejen) na Blízkém východě

J-20 už skutečně čínský. Ruské motory nahrazují domácí

Srbští a ruští piloti cvičili vzdušný boj. Pálili raketami i kanonem (VIDEO)

Japonsko posiluje, může získat „super interceptory“

Inovovaný drak, velkoformátový displej, AESA radar. MiG drží krok s absolutní špičkou

Rodí se konkurent pro F-35. Prototyp už je ve výrobě

Tu-160 v JAR jako promo akce? Afrika nakupuje ruské zbraně (VIDEO)

Horko nad Japonským mořem: ve vzduchu F-15, Su-35, F-2…

Tento web využívá k poskytování služeb cookies. Používáním tohoto webu udělujete souhlas s využitím cookies.
Ok