Ruské letectvo tak demonstrovalo schopnost provádět útoky zmíněným zbraňovým systémem na pozemní cíle i plavidla v Arktidě, která je stále více předmětem zájmu globálních i regionálních mocností.

O testu Kinžalu v Arktidě přitom neinformovalo oficiálně ruské ministerstvo obrany, ale tamní média s odkazem na „dva zdroje z vojenskoprůmyslového komplexu“. Jeden z těchto zdrojů také uvedl, že raketa dosáhla rychlostí 10 Machů.

Střela Kinžal, označovaná Ch-47M2, z konstrukčního hlediska pravděpodobně vychází z balistické střely typu 9M723 mobilního raketového komplexu Iskander-M.

Samotná střela je jedním z komponentů vzdušného aerobalistického raketového komplexu Kinžal, určeného k ničení důležitých pozemních cílů a také hladinových cílů – včetně letadlových lodí.

Střela má dolet okolo 2000 km a díky hypersonické letové rychlosti a schopnosti manévrovat je údajně nedosažitelným (přesněji zřejmě obtížně dosažitelným) cílem pro všechny současné prostředky PVO.

Jako nosič střely slouží upravený třímachový letoun MiG-31. Z původně přepadového stíhače se stal úderný MiG-31K, který si uchoval všechny letové charakteristiky interceptoru: dostatečně vysokou rychlost, stoupavost, ale i značný dostup (nad 20 000 m) a také nosnost – čtyřtunová střela je upevňována na spodek trupu letounu namísto čtveřice protiletadlových střel dlouhého dosahu.

Letoun je kvůli tomu odlehčen o odstraněný těžký radiolokátor Zaslon-A(AM) a závěsníky pro protiletadlové řízené střely. Na druhou stranu v porovnání s původními verzemi MiGu 31 nese větší vnitřní zásobu paliva.

Kinžaly vyzbrojené MiGy 31K od roku 2018 podnikají pravidelné cvičné lety nad Černým mořem a Kaspickým mořem.

V Rusku je předmětem kritiky malý počet upravených letounů na verzi MiG-31K, veřejně dostupné informace hovoří o konverzi pouhých deseti strojů. Kinžaly mají být jedním ze zbraňových systémů modernizovaných bombardérů Tu-22M3M.

jik

Spolupráce: ruslet.webnode.cz

Ilustrační foto: Techreporter.ru